André Charles Boulle, pařížský rodák, se narodil v listopadu roku 1642. Zprvu se věnoval sochařství a malířství, ale otcem byl veden i k jiným technikám, jako bylo zlacení apod. Mladý André byl nadán obrovským talentem, a tak se v otcově dílně vyučil truhlářem. Netrvalo dlouho a vedl svojí vlastní dílnu, ve které vznikaly ty nejpreciznější výrobky. Brzy se stal velmi známým a proslulým ebenistou (ebenista = truhlář vykládající nábytek ebenem a jinými vzácnými dřevy a též umělecký nábytkář). Králem Ludvíkem XIV. mu byl dokonce udělen titul královského dvorního ebenisty. Mezi jeho zákazníky patřily významné osobnosti tehdejší doby, dokonce i samotný španělský král Filip IV. André v jeho dílně zaměstnával dalších 26 specialistů. Byli to truhláři, rytci, zlatníci, stolaři a tesaři. Sláva Andrého Charlese Boulleho se dostala daleko za hranice Francie. I jeho synové šli otcovou šlépějí a dokonce i jim byl každému z nich později udělen titul „ébéniste du Roi“, tedy královský ebenista.
Málokdo ví, že Boulle byl také vášnivým sběratelem. Jeho přílišná vášeň pro sběratelství ho však často dostávala do dluhů, a tak se ocitl až na pokraji finančního krachu. Jeho sbírka různorodých uměleckých děl byla velkolepá a skýtala i takové skvosty, jako byly Raffaelovy výkresy, bronzové ozdoby od Michelangela, Rubensův deník z jeho italské cesty a jiné. André Charles Boulle se dožil úctyhodných 90 let. I přes svou obrovskou slávu však zemřel zadlužený a chudý krátce poté, co přišel v důsledku požáru o většinu své sbírky. Jeho dílnu po něm převzali synové, kteří tradici svého otce udrželi až do období rokoka.
Většina lidí se chybně domnívá, že André Charles Boulle byl vynálezce marketerie, tedy vykládání dřeva jinými materiály či jinými druhy různých exotických dřev. Tato technika však byla známa již od středověku, ale její původ se většinou udává v 16. století v Itálii. V této době nastala ve vývoji nábytkářství nová éra. Užitkový účel ztratil význam a hledělo se především na representační vzhled, tedy vyjádření okázalosti a povznešenosti. Za „otce“ marketerie je považován italský truhlář Domenico Cucci, který se soustředil především na výrobu kabinetů. Jeho kousky jsou skvostné a na mezinárodních aukcích se pohybují v řádech milionů amerických dolarů. André Charles Boulle však tuto techniku dovedl k dokonalosti a oprávněně je nazýván „mistrem marketerie“. Používal materiály, které byly do té doby neslučitelné. Nešlo jen o vykládání dřeva jiným dřevem, ale používal cín, mosaz, podbarvenou želvovinu, různé druhy drahých exotických dřev, někdy také slonovinu a perleť. Marketerie byly provedeny tak, že dřevěná část předmětu byla potlačena na minimum. Protože Boulle byl i talentovaným grafikem, zvýraznil ornamenty rytinou nebo stínováním.
Originálních předmětů vytvořených Boullem se dochovalo poměrně málo. Proto buďte velmi obezřetní, budete-li kupovat předměty označené Boulleho jménem! Mnoho obchodníků, českých i zahraničních uvádí často v popisech předmětů jmenné označení, tedy například „Komoda André Charles Boulle“. S největší pravděpodobností se však bude jednat pouze o předmět vyrobený ve stylu „de Boulle“, nikoliv samotným Boullem, jelikož tato technika byla od 18. století hojně napodobována. Pokud by se jednalo o skutečný Boulleův originál, pak si můžete gratulovat a v případě jeho prodeje je zabezpečeno možná i několik vašich generací. Pravost Boulleových originálů lze rozpoznat od napodobenin pouze převládajícími masivními prvky bronzu a mosazi, avšak určení raději nechte na odborníkovi. V době Boulleovy tvorby nebyla tehdejší legislativou stanovena žádná povinnost signace, takže objevíte-li na nějakém předmětu Boulleho označení, s největší pravděpodobností se bude jednat o padělek. Pozor si dávejte také na novodobé padělky. Mnoho obchodníků, a na českém trhu jich bohužel není málo, nabízí sice překrásné předměty vykládané želvovinou, která je ve skutečnosti pouze umělá hmota. Od roku 1973 je obchod se želvovinou celosvětově zakázán na základě CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Imitace želvoviny se proto provádí z rohoviny, galalitu, celuloidu a novodobě také z jiných různorodých umělých hmot a plastů. Jako laici rozeznáte pravou želvovinu od umělé hmoty poměrně obtížně, dobrý odborník to však rozezná během chvíle. 
Také právě proto, že želvovina je dnes materiálem velmi vzácným a zakázaným, jsou předměty jí vykládané tolik drahé a ceněné. I po Boulleově éře se vyskytlo mnoho úspěšných a slavných umělců, kteří vyrobili velkolepá díla zdobené marketerií mosazi, bronzu a želvoviny. Všechny tyto předměty ve stylu „de Boulle“ jsou velice ceněny a vyhledávány sběrateli z celého světa. Některé kusy se na mezinárodních aukcích vydražili za astronomické částky. Spatřit můžete mnoho různorodých předmětů zdobených Boulleovo marketerií, ať již různé stoly, komody, skříňky, šperkovničky, hodiny, a dokonce třeba i piano či desky na dokumenty. Máte-li doma nějaký takovýto předmět, případně chystáte-li se ho pořídit, pak vězte, že doma máte z oboru starožitnictví skvost, který z hlediska investiční stránky bude na hodnotě do budoucna jen a jen stoupat.
Autor: Mgr. Ing. Marie Kurešová
2022 © Všechna práva vyhrazena. Zákaz kopírování textu bez výslovného souhlasu autora.